Historie

Dějiny Berlína jsou daleko mladší než dějiny berlínského území. Již v 6. století př. n. l. se v prostoru dnešního Berlína objevují první germánské kmeny. K nim se od 6. století stále více přidružují Slované: jihovýchodně od Berlína Lužičtí Srbové a zejména Havelané a Sprévané, kteří kolem roku 720 dosahují území dnešního Berlína. Další vlna osídlení germánskými kmeny se uskutečňuje od 12.století, a až z roku 1244 pochází první zmínka o sídlišti Berlín.

Růst Berlína byl zpočátku pomalý. Ještě roku 1648 měl Berlín jen 6000 obyvatel. Významu nabyl po roce 1701, kdy ho nový král Fridrich I. Pruský zvolil jako hlavní město Pruska. Přibližně v dnešní podobě existuje Berlín až od roku 1920, kdy došlo k poslednímu rozšíření jeho území; tehdy tak zvaný Velký Berlín měl 3,8 milionu obyvatel.

V listopadu roku 1932 získává Hitlerova NSDAP 26% hlasů a v roce 1933 byl Hitler zvolen říšským kancléřem. 9. listopadu roku 1938 proběhla křišťálová noc, která je považována za jednu z největších pogrom na židy a následně 1. 9. 1939 začla druhá světová válka. 2. května 1945 byl Berlín osvobozen Rudou armádou, a pak byl rozdělen na dvě části: NDR A NSR. Po válce byl Berlín zničený a na jeho opravu musely být použity velké náklady.

Roku 1948 začaly blokády západních sektorů, a proto byl postaven vzdušný most. NDR s Východním Berlínem jako hlavním městem bylo vyhlášeno 7. října 1949. Kvůli častých útěků ze socialistického Berlína do Berlína demokratického byla roku 1961 postaven Berlínská zeď, která úplně rozdělila Berlín na dvě části: Východní Berlín a Západní Berlín.                                                         

26. června roku 1963 prochlásil americký prezident. J. F. Kenedy tuto větu: "Ich bin ein Berliner" ("Jsem Berlíňan"). V listopadu 1989, přesně 9. listopadu 1989, padla Berlínská zeď a později vznikl poude jeden Berlín.